Vlasy jsou velké téma, především pro ty, kterým záhadně ubývají, nahodile mění barvu a vůbec se chovají nepředvídatelně. To jak a proč k tomu dochází jsem si interně pojmenoval „Vlasovou anarchií“. Pro valnou část mužského pokolení bude tento text takřka edukační a pro většinu žen jistě mírně zábavný, ač podobným věcem občas čelí také.
Co je to vlas
Vlas, chlup nebo jiný typ srsti u člověka lze definovat jako stádovitého člena většího uskupení řídícího se věkem nositele. Představte si mraveniště a vlas jako mravence, který následuje ostatní po předem definovaných cestičkách a váš věk jako královnu, která celému pokolení udává směr.
Při narození se mohou některá mraveniště (kštice) chlubit velkým a silným počtem, u některých jsou však jejich řady velmi prořídlé a trvá nějakou dobu než dosáhnout relativně produktivního počtu.
Rozlišujeme typy mravenců (vlasů) dle barev, však to znáte, zákeřní rudí, pracovití černí, usedlí hnědí, a pak světlí termitího typu, tedy blond. Jejich tvary a povrchy tento článek rozebírat nebude, ale kudrnáči a mastňáci jsou mezi nimi také.
Co však budeme rozebírat až na kořínek, to je jejich chování a migrace, hraničící s až fanatickou anarchií.
Expanze chlupů
V dětství se nic moc zajímavého neděje, mraveniště postupně nabývá na síle a pátrá po těle, kde by se usadilo. Pak ale nastane obrat a v pubertě začíná velká expanze, kterou lze přirovnat ke křižáckým výpravám do svaté země. Mravenci průzkumníci zakládají podpažní a pubické osady, nebojí se integrovat ani v nepřístupných rozsedlinách a vůbec se rozesejí všude možně.
Jejich agresivní rozrůstání někteří nositele ignorují a jiní naopak pomocí ostrých nástrojů periodicky kácejí jejich bivaky. Je to běh na dlouhou trať, která nikdy nekončí, tedy až na jisté výjimky, o kterých si povíme záhy.
S věkem roste chuť, a tak královna u mužského pokolení velí zabrat okolí úst a brady a získat nadvládu nad většinovým územím v kontinentu „Hlava“ a zakládá konglomeraci „Vousy“. Zde je nutné kácet zodpovědně a často, jinak dochází k takzvané „hipster nákaze“ a okolí nemusí vaše soucítění s mraveništěm zcela chápat. Tento stav se nemění po dlouhé období, dokud nenastane obrat.
Počátky anarchie
U každého začíná anarchistické vlasové hnutí v odlišném věku, ale obecně se dá říci, že z neustálého kácení a likvidace bivaků začínají vlasy protestovat a jako znamení se obarvují do šedivé barvy. Zpočátku jde jen o jedince, ti ale neúnavně káží o nutnosti změn a lákají do svých řad stále nové a nové stoupence. Postupně začínají být vidět a přebírají vetší a větší vliv ve vedení vlasové společnosti.
Jak začíná bujet kastovní válka mezi „šedými“ a starší generací, dochází k prvním bojům a starší generace postupně prchá ze svého blahobytu na hlavě. První jsou postižení obyvatelé takzvaných koutů, kteří houfně opouští své pozice a prchají do nových útočišť na zádech, nosu nebo v uších. Tím dochází k fenoménu, který se nazývá „brežněvování“, tedy stav, kdy vám nepatřičně dlouhé vlasochlupy trčí z uší, nosu a vaše záda získávají podobu zimní pokrývky.
Pozadu nezůstávají ani obyvatelé obočí, kteří zpovzdálí sledují ústup starších z oblasti koutů a doufají, že když se přemístí na jejich místo, získají nadvládu. Tento přesun má za následek časté spojení porostu obočí s ostatní vlasovou kulturou na hlavě, čímž vzniká první vlasová magistrála a celkový úprk vlasů už nejde zastavit.
Postapokalyptická pleška
Během let, kdy naplno zavládne chaos, anarchie a neřízená migrace je stav politováníhodný. Místa, kde dříve byly obydlené oblasti, nyní zejí lesklou prázdnotou. Někteří nositelé se snaží útrpný stav maskovat „přehazovačkou“, tedy polomrtvými pozůstatky vlasů, připlácnutými přes velkou část vyprahlé oblasti temena.
Plešatá hlava je jako vyschlé mrtvé moře, kde spatříte sem tam už jedině zbloudilého bojovníka z dob převratu. Je jedno jestli jde o člena „šedivých“, původních starších nebo nedej bože chlup ze zadku, jejich počty jsou tak prořídlé, že si jeho přítomnosti na hlavě ani nevšimnete, všudypřítomné odlesky plešky navíc znepříjemňují pozorování těchto téměř vyhynulých druhů.
V utečeneckých táborech na zádech, uších a jiných temných nepěkných místech již kastovní rozdíly nehrají roli. Všichni se vzájemně seskupují do chomáčů a je vidět celkový úpadek vlasové společnosti. Královna, tedy věk, už neudává nové rozkazy, vládnoucí třída je rozprášena a vlasová kultura postupně zaniká. V poslední okamžiky se již celé přeživší společenství halí do šedé a očekává konečné řešení.
Žeh nebo to druhé.
Ondřej Musil píše... 