Včera jsem náhodou narazil na jeden film v televizi, a i když jsem stihl jenom jeho poslední třetinu, opět a znovu mě dostal na kolena. V té chvíli jsem místo spánku začal přemýšlet nad filmy, které na mě mají podobný účinek, a nakonec vytvořil ne úplně klasický TOP 15. Jde o skupinu filmů, které nejsou nutně nejlepší ani žánrově nejznámější, ale za to mi vždy vykouzlí úžas v duši. Pokud některé neznáte, určitě je zkuste a kdo ví, třeba si k vám najdou podobně srdcovou cestu jako ke mně.
Žebříček není sestaven od nejlepšího po nejhorší, jen tak nějak náhodně, jak to přišlo.
1.
Whiplash (2014, režie: Damien Chazelle)
Nekompromisní hudební orgie pod démonickým dohledem J. K. Simmonse. Nemusíte mít rádi jazz, aby vás tento film pohltil a po skvělém finále vyplivl do reality úplně rozebrané. Díky skvělé režii a hudbě budete mít celou dobu pocit, že muzice rozumíte, i když hrajete i na triangl totálně falešně.
2.
Atlas mraků (2012, režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Lilly Wachowski)
Jeden z mála filmů, které považuji za mnohem lepší než jejich knižní předlohu. Tento epos o lásce a nenávisti napříč různými časovými liniemi se skvělými maskami a úžasnou nadpozemskou hudbou mě dostal hned při prvním zhlédnutí. Pokaždé si ve filmu najdu nějakou drobnost, kterou jsem předtím přehlídnul. Neuvěřitelný mix fantasy, sci-fi, komedie a dramatu v jedinečném celku.
3.
Pozemšťan (2007, režie: Richard Schenkman)
Komorní představení odehrávající se v jediném domě, které vás svou pointou a naprosto geniálním scénářem donutí přemýšlet nad podstatou existence a tím, čemu jste schopni a ochotni uvěřit. Jedno z nejlepších zpracování tématu nesmrtelnosti, které jsem kdy viděl a film, který graduje do finále, které bylo pro mě mnohem silnější než například u Šestého smyslu.
4.
Kontakt (1997, režie: Robert Zemeckis)
Jedno z nejlepších sci-fi vůbec. Nemusíte střílet monstra nebo putovat na hvězdné lodi, abyste si naplno užili strach z neznáma a nalezli důvod naší existence. Cesta Jodie Foster za hledáním pravdy vás až do závěrečných titulků pohltí a vypustí plné emocí, které budou bušit na vaše smysly.
5.
Tři dny ke svobodě (2010, režie: Paul Haggis)
Co všechno je schopen obyčejný učitel udělat pro svou ženu, která je odsouzena za vraždu, aniž by jistě věděl, že je nevinná? Russell Crowe exceluje v tomto dramatickém příběhu, který sleduje jeho plán na vysvobození jeho milované z vězení. Čeká ho hodně nepříjemností a nástrah, obětuje všechno a možná ještě víc, ale ani na okamžik to nevzdá. Scéna, kdy se loučí se svým otcem mě vždy totálně dojme a určitě stojí za zmínku také skvělá hudba.
6.
Muž od Sněžné řeky (1982, režie: George Miller)
Takto klasika, která mě provází už od dětství, neztratila s věkem nic na své kráse. Jednoduchý příběh s prvky westernu z australského prostředí, který je jako pohlazení. Mladý kluk z farmy, krásná dcera bohatého statkáře (skvělý Kirk Douglas dokonce ve dvojroli), koně a příroda. Je to romantika jako Brno, ale dostatečně kouzelná, aby neomrzela a napínavá, aby přitáhla i drsňáky. Parádní je také druhý díl – Návrat k Sněžné řece.
7.
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001, režie: Peter Jackson)
Tak jako mnozí, do tohohle fantasy světa se nešlo nezamilovat. První výprava do Středozemě mě úplně pohltila a do jisté míry definovala žánr fantasy, jako nikdo jiný. A další dvě pokračování to jen podtrhli. Hobit už mě tolik nedostal.
8.
Propast (1989, režie: James Cameron)
Geniální James Cameron nám ještě dávno před Avatarem ukázal, jak jsou lidi náchylní dělat špatnosti jinak mírumilovných bytostem. Tento úžasný výlet do hlubin oceánu je jednoduše a zároveň skvěle odvyprávěn. Triky s vodou, technologické vychytávky a cesta na mořské dno, kde se skrývá velkolepé tajemství je úžasné dobrodružství.
9.
Osudový dotek (2004, režie: Jonathan Mackye Gruber, Eric Bress)
Mám moc rád filmy o cestování časem, v tomto skvělém bijáku je však tento fenomén ztvárněn tak vrstevnatě, že je právem jedním z nejlepších. Do poslední chvíle nevíte, jak film dopadne a každé nové rozhodnutí hlavního hrdiny má dalekosáhlé následky.
10.
Princezna Mononoke (1997, režie: Hajao Mijazaki)
Mijazaki je bůh. Jeho animované filmy jsou si ztvárněním velmi podobné, ale světy které nám ukazují, jsou neskutečné a často tak bizarní, že jen kroutíte hlavou nad geniální myslí, která je tvoří. Příběh Ashitaky je cestou za poznáním zla v liech a podstaty přírody. Je to místy až děsivé a krásné zároveň. A není to pro děti. Miluju i jeho další filmy, a že jich je.
11.
Blok 99 (2017, režie: S. Craig Zahler)
Vince Vaughn v tomto nekompromisním snímku za záchranou své těhotné ženy totálně zadupává do prachu pověst komediálního herce. Jeho cesta plná krve, lámaných kostí a bolesti je brutální, šokující a geniálně strhující. Vše je zde dávkováno zcela adekvátně a film se do vás zasekne jako sekera do lebky.
12.
Láska na kari (2014, režie: Lasse Hallström)
Jistě jsou na světě lepší romantické filmy a lepší filmy o vaření a gastronomii, ale Láska na kari má v sobě jisté kouzlo, které z ní dělá výjimečnou věc. Má svěží vyprávění, zajímavé reálie a výborné postavy. Příběh indického mladíka, který sice nemá absolutní sluch, ale za to chuť, je krásným výletem na francouzský venkov plný humoru a radosti. Neokouká se.
13.
Před úsvitem (1995, režie: Richard Linklater)
Tento film je prvním z trilogie – Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí. Snad nejkrásnější konverzační romantický film, který jsem kdy viděl a stejně tak tomu je i u jeho pokračování. Tak svěží dialogy, témata a myšlenky mezi dvěma herci s neskutečnou chemií mě zcela pohltili. Skoro by se dalo říct, že z toho čiší život sám.
14.
Warrior (2011, režie: Gavin O’Connor)
Dnes už legendární film s neuvěřitelným Tomem Hardym o soubojích v klecích. Tento epický film o slávě, vůli, bratrství a vnitřních démonech je mistrovské dílo ždímající emoce na dřeň. Netřeba více popisovat, musíte vidět.
15.
96 hodin (2008, režie: Pierre Morel)
Poslední na seznamu je kultovní akční film s jednoduchou zápletkou. Otec, unesená dcera, mafiáni a minulost jako vládní agent. Je to průhledné až běda, ale pane bože, je to napínavé a svižné jak hovado a i po letech má Liam Neeson charisma na rozdávání. Jeho nekompromisní cesta za vysvobozením dcery má všechno, co má takový film mít a ještě něco navíc. Žánrová top klasika.
A nakonec pár Guilty Pleasures, které chci zmínit…
Čtyři sluhové a čtyři mušketýři, Sám doma, Jak dostat tatínka do polepšovny 🙂
Ondřej Musil píše... 