Brno a kreativní turistika

Tři dokonalé dny v Brně, dva obdivuhodné projekty a jeden geniální průvodce aneb dojmy z cesty do druhého největšího města republiky, které se nám ukázalo v mnoha tvářích.

 

Hlavák a smrádeček

Než začaly lítat pomlázky, vydal jsem se na tři dny vlakem do Brna. Nejel jsem sám, já a čtyři další grafičtí designéři se jednou za čas někam vypravíme a tam bušíme do kovadlin našich kreativních duší a inhalujeme inspiraci. Jde o projekt RTRT (Retreat), který na počátku vymyslel Tomáš VotočekVerčou Hanelovou, ti stáli i za konceptem Kreativních snídaní v Liberci, a který má jediný smysl, propojovat lidi z oboru a sdílet zkušenosti a vzájemně se inspirovat.

Využili jsme toho, že naše skupinka tvůrců má jednoho člena z řad domestikovaných Brňáků. Tomáš Procházka už 19 let aktivně doplňuje řady tamních kreativců a je nejen skvělý grafický a UX designér, ale také, jak se ukázalo, geniální průvodce. Náš další člen David Paseka, majitel studia Toscani, jeho výkon na konci ohodnotil jako „snový a úplný“.

Po pětihodinové cestě vlakem přes Pardubice nás přivítal nejen Tomáš typicky brněnským „Čaute děcka“, ale také rozporuplná vůně brněnského hlavního nádraží. Ubytování jsme si zajistili přes Airbnb pár minut chůze od místa příjezdu a hned jsme se tam vydali odložit saky paky. Po cestě jsme míjeli dost velké množství bezdomovců, neboť naše ubytování bylo ve stejné ulici jako místní Armáda spásy, ale když chceš zažít město, musíš se vším všudy.

Počasí nám přálo a ubytování bylo výborné, byt byl typicky minimalisticky vybavený, nic navíc a přitom vše, co bychom mohli potřebovat. Pobyt jsme zahájili přípitkem a vyrazili do ulic. Byl Velký pátek, a protože se blížil večer, Tomáš nás vzal na rychlý sprint centrem a večeři.

 

Mexické dobroty u ptáka

V Josefské ulici jsme si užili „must see“ pohled na Katedrálu svátých Petra a Pavla, na Zelném trhu ochutnali parádní veganskou zmrzlinu z pojízdného stánku a rovnou skočili na jedno degustační pivečko, které jsme vypili na terase s výhledem na náměstí.

Večeři jsme spáchali v Bistro Bastardo v pasáži u náměstí Svobody, kde je vztyčený slavný orloj ve tvaru pyje vypouštějící každou celou hodinu kuličku. Mexické speciality byly skvělé a mnohým šla pára z uší z nejpálivějšího menu široko daleko.

Po vstřebání porcí jsme udělali menší „tour de pub“ a zašli do Just Wine, kde nám Dante, šéf vinárny s jihoamerickým vzezřením, naservíroval dvě láhve luxusního přírodního vína, které ubývalo stejně rychle jako naše rozpočty, holt za kvalitu se platí. Asi nemusím říkat, že Tomáš, náš průvodce všude působil jako doma a obsluha se s ním zdravila jako s rodinným příslušníkem. Až člověka napadlo, kde mezi návštěvami kaváren a podniků najde čas na práci.

Po vínku jsme šli kolem Baru, který neexistuje, takže jsme tam ani nešli, ať držíme basu s jejich copywriterem a místo toho zašli do podniku 4 pokoje, který prý provozují stejní lidé. Byla tam skvělá atmosféra, Tomáše zase znali, obsluha si nás svým humorem a rychlostí ihned obmotala kolem prstu a my si užívali pozdní večer již značně opojeni nejen místní atmosférou.

První den jsme znaveni uzavřeli na bytě u několika panáků a plni skvělých zážitků.

 

Dobrej lokál

Ráno jsme si dali společnou snídani a nastartovali se skvělou kávou v kavárně Monogram. Již předchozího dne a nyní také, mě překvapilo, že v každém podniku servírují všem vodu pomalu dříve, než dosednete. Tento drobný brněnský detail byl všude stejný, a i díky tomu jsem si místní podniky a obsluhu zamiloval velmi rychle. Tomáše zase dobře znali.

Následná procházka ke katedrále, výhled na vzdálenou Pálavu a počasí jen podtrhovali celkový báječný dojem z města. Byla zde cítit příjemná energie mezi lidmi, něco takového jsem například v Praze mockrát nezažil. Prošli jsme přilehlými parky a uličkami a namířili si to rovnou do Lokálu, tedy hospody U Caipla. Super tankové pivo a nářezové velikonoční menu nás odsoudilo k blažené spokojenosti. Tomáše tam vítal kuchař, co vám mám víc říct, ten nezmar je všude doma. Také záchody tam měli efektní výzdobu z produkce „vem do ruky fixu a čmárej“. Díky tomu si odnáším kvalitní brněnský výraz pro mužské přirození „prcák“.

Odpolední kávu jsme si dali v RebelBean, stylové kavárně s opět báječnou kávou, kde i ve dvě odpoledne hrál DJ a kde jak jinak, Tomáše dobře znali. Místní chessecake jsem interně nominoval na mistrovské dílo. V této čtvrti byl nejen night club Alibaba s venkovním bankomatem a nedalekým nehtovým studiem v garáži, ale především spousta rozestavených developerských projektů a dle Tomáše tam vzniká korporátní luxusní třída, čehož se snaží využít jeden projekt, kam jsme si to namířili hned po dopití kávy.

 

Škola, kde čas a prostor tvoří lidé

Tomáš nějakou dobu hledal kancelář v centru Brna, kde by cítil spojení s místem a ideálně v obklopení zajímavých lidí. Myslím, že kecá, jelikož jeho kanceláří jsou místní podniky, ale rozporovat jsem mu to nechtěl. K našemu velkému štěstí tento prostor nalezl a my jsme mohli poznat strůjce a správce celého objektu Lycea, kterému všichni říkají jednoduše Škola.

Představte si obří budovu, kde bývalo gymnázium, vysoká škola a učiliště a která několik let velmi chátrala. Pak jí koupil investor, za kterým přišel tým odvážných architektů, kteří si vysnili z této ruiny udělat social hub, coworkingové centrum a místo, kde se budou sdružovat kreativní lidé a projekty. Investora svou vizí okouzlili a sami si zde zbudovali kancelář, kde nám jeden z trojice zakladatelů architektonického studia KOGAA Tomáš Kozelský představil jejich vizi a další projekty.

Místo s neskutečným genius loci a potenciálem jako „Brno“ postupně renovují a přetvářejí. Chtějí navázat na rychlou výstavbu kolem a být odpovědí na korporátní chlad ostatních budov, které v jejich okolí vyrůstají. Není to jen naivní sen, jejich studio se zaměřuje na obří developerské projekty a opravdu dobře vědí, co dělají. Podobný koncept uvedli úspěšně ve skutečnost na jiném místě v Brně a jejich Distillery je jako sociální reaktor vyhledávaným prostorem.

Tomáš nás provedl celou školou od tělocvičny po hajzlíky a pak usadil ve vlastních stylových kancelářích, které jsou sestaveny a vybaveny z „totemů“, což jsou fragmenty nebo celé věci z jejich předešlých projektů. Namátkou velký stůl, který sloužil jako módní molo nebo police z kování, které bylo původně v jedné z galerií. V obklopení detailních modelů staveb a krásně prosvětleném prostoru nám přiblížil svůj životní příběh, popsal další členy studia a seznámil s plány se Školou.

Všichni jsme byli jako u vytržení z jeho příběhu, pozitivní člověk, který přesně ví, co chce a jak toho dosáhnout, úspěšný architekt, podnikatel a cestovatel. Člověk, který si je vědom místa, kde žije a snaží se přinést do Brna pozitivní myšlenky a projekty.

Musím uznat, že náš Tomáš si lepší prostor a lepší lidi kolem sebe vybrat nemohl. Přátelská atmosféra a inspirace nás provázeli i po rozloučení a každý z nás chtěl v tu chvíli měnit svět k lepšímu, tedy alespoň Liberec, tam by to šlo. V Brně už to někdo dělá a moc dobře.

Bylo nám líto ukončit setkání, ale měli jsme naplánovanou další návštěvu jiného místa, a právě tam mě osobně Brno přesvědčilo, že bych si uměl představit zde žít.

 

Kultura a sny v mrazáku

Ze školy jsme se vydali na další místo, které nám chtěl Tomáš představit. Název Industra je perfektně vystihující. V areálu průmyslových mrazíren si svůj kousek uloupnul Pavel Stratil. Prostory, které pro svůj vysněný projekt získal by si nezadali s fotbalovým stadionem. Obří místnosti, odhalené rozvody a prostory nevyužitých obřích mrazáků nám ihned učarovali. V místní kavárně, která dělá luxusní kávu na nás čekal právě Pavel, zakladatel Industry a jeho zakládající partner a zároveň designér Jakub Konvica.

Cílem Industry je spojovat lidi, kteří dělají to, co má smysl a nabídnout jim zázemí. Tato jednoduchá premisa vede k neskutečně širokému záběru, který jejich projekt má. Neměli to vždy jednoduché a byly chvíle, kdy museli i na čas zavřít. Ale všechno pomohlo k současné situaci, kdy z každého milimetru čtverečního sálá pozitivní energie a vůle, dělat věci, které dávají lidem smysl.

Mimo kavárnu tu najdete žádanou galerii, multifunkční prostor pro přednášky, akce nebo workshopy. Když jsme tam byli my, tak zde probíhal trénink uměleckých tanečníků. Zároveň zde sídlí nezávislá divadelní platforma, je zde technologické IT centrum, které zároveň vytápí prostory. Skvěle vybavené laby pro vývoj a výzkum různých projektů. Brusičky, 3D tiskárny, velký laser, vlastní vysokozdvižný vozík a mnohé inkubované projekty lidí, kteří vyvíjí technologické vychytávky. Je zde také několik prodejních výstav umělců. To vše se zaměřením na společenský a technologický dopad pro Brno.

Příběh a osoba Pavla nás všechny získali. Jeho znalosti a vědomosti se doplňují s odhodláním a touhou dělat správné věci. Potkat se s tak pozitivním člověk je vždy inspirující. Překvapilo nás také to, jak každou věc v Industře dokázal popsat a vysvětlit až do velmi konkrétních technologických detailů.

Jakub Konvica nás seznámil s vizuálem, který pro projekt vytvořil. Bylo viditelné, že jde o jeho srdcovou záležitost. Dokonce ho tvořil jako svou školní práci a velmi záhy zjistil, že nejde ani tak o vizuální styl, jako spíše o to, aby byla Industra vidět. Stále proto hledají možnosti, jak a kde se lépe prezentovat a zahájili velmi zajímavou spolupráci s tiskárnou sídlící naproti, pro kterou tvoří umělecké motivy na tapety.

Veskrze z každého jejich počínání je cítit odhodlání a pozitivní přístup. Pavel se s námi pak rozloučil se slovy: „Co vyjde to vyjde a co ne, na to se můžeš vysrat.“ Památná věta.

 

Poslední večeře a skokan

Z Industry jsme odcházeli báječně naladění a užívali si poklidnou procházku podél Svitavy. Když jsme se přiblížili k centru, na mostě před námi stál sebevrah. Několik policistů se ho snažilo přemluvit, ať si to rozmyslí. Bylo nám jasné, že město se nám otevírá možná až příliš a nečekali na to, jak to dopadne či jak dopadne on.

Postupně jsme ulicemi s parními tyčemi, které vypouštěly páru a dělaly z našeho pochodu fantazijní prožitek, došli až k Janáčkovu divadlu. Jinak hezké místo bylo poseto množstvím podnapilých teenagerů a nepůsobilo úplně čistě. Pak jsme si šli udělat pár fotek pod věhlasnou sochu Jošta Lucemburského na koni. Ve správném úhlu prý ze sochy trčí penis. A jako fakt.

Zachvátil nás hlad, a tak jsme si dali pořádný burger v podniku Burger Inn. Doporučuji i kvůli parádnímu interiéru. Potom nás Tomáš vzal do Ochutnávkové pivnice, kde se to hemžilo pivními názvy až na hraně představivosti. Nutno uznat, že každé pivo bylo parádní a samozřejmě tam i znali Tomáše. Notně opojeni jsme se rozloučili i s jednou návštěvnicí, která do hospody přišla s kočkou v batohu a kolem cestovní agentury Zabloudil jsme se vydali na finální dopitnou na byt. Minuli jsme Výčep Na Stojáka na Jakubském náměstí. Srotili se zde davy lidí, kteří buď měli za sebou to, co my, nebo nás rychle napodobovali a pivo mizelo v hrdlech rychlostí šaliny.

 

Kostky jsou vrženy

Večer se nesl v duchu předešlých zážitků a hráli jsme naše tradiční kostky, tedy Story Cubes. Příběhy a odpovědi, která nám tato hra přináší jsou často sugestivní, a ještě častěji bizarní. Zábava na závěr večera, jak se patří. Ráno jsme opět posnídali, sbalili saky paky a před odjezdem naposledy ochutnali výbornou kávu, tentokrát v Cafe Momenta, kde jsme si lebedili na terásce a užívali výhled na kašnu Parnas. Náš čas v Brně končil, v typickém smrádku hlavního nádraží se s námi dojemně rozloučil Tomáš slovy: „Nazdar děcka“ a my vyrazili směr sever s nepřeberným množství inspirace, vzpomínek a míst, které si budeme, když ne navždy, tak alespoň dlouho pamatovat.

Díky za to Tomáši, Tomáši, Verčo, Davide, Pavle, Kubo a Tomáši, a i tobě Dante.  

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s