Co je konference TEDx může mít pro každého trochu jiné vysvětlení. Obecně se má za to, že jde o myšlenky hodné šíření a každý přednášející má maximálně 18 minut na to, aby obecenstvu přednesl svůj příběh, případně projekt nebo myšlenku, která více či méně odpovídá tématu dané konference. Včera v Liberci proběhl TEDx na téma DIVOČINA a já tam byl. A jak jsem si to užil nebo neužil vám teď zkusím přiblížit.
Divočina už od začátku
Když se spustil prodej vstupenek s omezeným množstvím, bylo jen otázkou několika málo dní, než byly všechny fuč. Zaprášilo se po nich jak po zlevněné kotoučovce v Lidlu. Naštěstí se mi podařilo jednu ukořistit a mohl se začít těšit.
Akce začínala ve středu, což je skvělý den na rozkrojení pracovního týdne slušnou pijatikou s přáteli, což jsem si tedy tentokrát nechal ujít a už na půl pátou spěchal do Malého divadla, kde se akce konala. Modří vědí, že to byl docela brzký start a mnohým dělalo problém včas dělat, že už mají odpracováno, aby začátek stihli.
Celá akce odstartovala v pět a zjištění, že před začátkem není možnost občerstvení, bylo samo o sobě divoké, a tak nezbylo než se napojit samotnými přednáškami.
Dlouhé dredy anarchokapitalisty
O první přednášku se postaral Martin Urza, který jistě celý sál zaujal svými dredy, které mu kolíbavě končili ve výšce kostrče. Jeho nenucený a poklidný přednes myšlenek, týkajících se libertaliánů a anarchokapitalismu, což je vize společnosti bez státního zřízení ovládaná pouze volným trhem, byla pro mnohé velmi těžko uchopitelná. On sám se svěřil, že jeho cílem není nikomu jeho vizi nutit nebo nátlakem přesvědčovat, že mu bohatě stačí, když o tom lidé alespoň začnou přemýšlet. Nevím jak ostatní, ale mě hned napadalo tisíce věcí, proč by to nešlo a až později na cestě domů jsem začal přemýšlet, že v mnoha oblastech by to bylo vlastně moc dobré. Odkaz na TEDtalk
Cvičící právnička
Hodně lidí zná přívlastek „Zpívající právník“, který si léta usurpuje pan Pečený. Po přednášce, kterou měla Andrea Pavelcová, jsem se nemohl ubránit podobnému připodobnění „Cvičící právnička“, zde ovšem zcela bez ironie – ona opravdu cvičí. A dělá to pro lidi, dělá to zadarmo, dělá to asi moc dobře, když podle ní cvičí přes sto tisíc lidí a mluví o tom taky moc dobře a vůbec to bylo celé pozitivní až na podlahu. Já sice nejsem žádný milovník fitness a zdravá strava je něco, čím mě má žena na talíři občas velmi překvapí, ale umím si představit, že až nastane správný okamžik, najdu si její program a pojedu jak fretka. Odkaz na TEDtalk
Nejhrubší zrno
Kdo nepije kávu asi nikdy nepochopí ten požitek, kdy se vám chuť té tmavé vody rozlévá po jazyku a vy cítíte, jak vám kofein tluče do žil. A kdo kávu pije a je z Liberce, ten určitě měl alespoň jednou jedno ze Sweet City aka pražírna Nordbeans. Jaromír Hanzal je společníkem ve zmíněné pražírně a pokusil se nám nastínit velmi divokou cestu, kterou musí takové zrnko kávy podstoupit, než nám ho někdo dopraví, zpracuje a podá v šálku. Na rovinu, je to divočina, ze které by byl i Tarzan na větvi. Příště až budu lokat onu lahodnou tekutinu, rozhodně to budu dělat s mnohem větší pokorou. Odkaz na TEDtalk
Jinakost tak trochu jinak
Lenka Václavíková je psychoterapeutka a její přednáška se nesla v duchu úvah a zamyšlení nad lidským uvažování, jinakostí našich myšlenek a činů a v neposlední řadě nad skrytým potenciálem, který v každém z nás dřímá. Ve svém přednesu měla několik vyloženě skvělých momentů, kdy naprosto trefně popsala věci, které se dějí mě i vám každý den a často je přehlížíme, dokud nám někdo nenastaví pomyslné zrcadlo. Ona to udělala, a ještě to dokázala s důvtipem a vtipem. A ještě jeden bod si odnáším – Evropa začala hovnem… Odkaz na TEDtalk
Pauzička na kafe a cigárko
Abych jen nechválil, seděli jsme s několika přáteli v horní části hlediště a doslova se roztékali ve všudypřítomném vedru. To fakt byla zkouška ohněm. Každopádně při ohlášení přestávky se jako mravenci utíkající před mravenečníkem všichni nahrnuli ven na čerstvý vzduch a po cestě vzali útokem občerstvení od Mikyna Coffee a kávu z Jedno kafe. Všechno bylo skvělé a zmizelo dřív, než bys řekl „divočina“. Proběhlo klasické „jak se ti to líbí“, nebo „co se ti zatím líbilo nejvíc“ a pak jsme šupajdili zpátky do výhně.
Sbohem prokrastinaci
Po přestávce byla většina lidí trochu zpomalená, ale záhy nás vrátil zpět do světa pozornosti svým akčním výstupem Matěj Krejčí, který nás nechal podávat ruce a mluvit s cizími o tom co se nám dnes povedlo, nutil smát a zavírat oči a bylo to tak moc fajn, že jsem na chvilku zapomněl na čůrek potu, který mi stékal po zádech.
Ta čůrající slečna
Jestli byla nějaká přednáška nejblíž tomu, co bych od TEDxu čekal, byla to právě ta Moniky Benešové. Normální holka, která si řekla, že změní svůj život a jen tak se rozhodla projít sama pěšky Pacifickou hřebenovku. Nachodila přes 4200 kilometrů a zabralo jí to pět měsíců, a to proč to udělala nebo co se jí dělo při pochodu je fakt divočina s velkým D. Bylo by značně nepřesné popisovat její vyprávění, počkejte si na její TED talk, až bude online (vložím ho sem, hned jak bude). Každopádně sklidila potlesk ve stoje a bylo to upřímné až na půdu. Smekám. Odkaz na TEDtalk
Věrozvěst nádražek
Vždycky mě fascinují lidi, kteří mají hlavu na to být třeba atomový inženýr, molekulární vědec, astrofyzik nebo jiné povolání vyžadující nadprůměrný intelekt a zaujetí a oni si vyberou něco, co ostatním přijde jako totálně ujetá věc a udělají z toho sofistikovaný obor a svým nadšení a entuziasmem to šíří mezi lidmi. Právě takový je Jirka Krejčík, který putuje po světě a dokumentuje restaurace a občerstvení na nádražích, takzvané „nádražky“, píše o tom knihy, přednáší a nabádá lidi k tomu, aby záměrně nestihli svůj vlak a užili si samostatné časové pásmo, které tak nějak nenuceně plyne v každém takovém podniku odstřiženém od okolního shonu. Už plánuju cestu vlakem do Chrastavy na jednu specialitku – Květákový granát a pívko v místní nádražce, bude to zážitek a díky za inspiraci. Odkaz na TEDtalk
Novinářská integrita
Tomáš Brolík z týdeníku Respekt se zamýšlel nad aktuální novinářskou integritou nejen u nich v redakci. Chytrý humor, náznaky a narážky, které během svého vystoupení nechal proplouvat sálem vyvolávali salvy smíchu. Dal nám nahlédnout pod pokličku vaření článku od nalezení tématu po hádky s editorem a seznámil nás s několika otázkami z ranku „Na to se novináře ptá každý“, což opět rozhýbalo bránice v hledišti. Padala jména jako Bakala, Tabery a vy víte kdo a celé to bylo takové mě humorem a nadsázkou velmi blízké, až skoro Saturninovské. Odkaz na TEDtalk
A to je konec přátelé
A byl konec a za potlesku všem účinkujícím a realizačnímu týmu, jimž ještě takto moc děkuji, se většina odebrala na následnou after party spojenou s pohovořením o smyslu a nesmyslu života. Já jsem zakončil svou účast ve chvíli, kdy barman oznámil, že došlo pivo a pokračoval s hlavou plnou myšlenek a inspirace do víru našeho lokálního velkoměsta.
Ještě bych rád poznamenal, že během akce pořadatelé pouštěli i několik videí s TED talky z jiných konferencí, které byli opravdu super, ale tím, že mi šlo hlavně o tzv. živé řečníky, to moc komentovat nebudu, jen vám sem dám odkazy. Rozhodně doporučuji si pustit všechny, ale především Simone Geitz, která vám ukáže, že z neúspěchu může být i velký úspěch.
Díky za skvělý večer a předem se hlásím na další ročník.
TED video – Simone Gietz
TED video – Carol Dweck
TED video – Apollo Robins
Ondřej Musil píše... 