Boj o život v brčálu grafického designu

Z pohledu široké a laické veřejnosti je tvůrčí práce často vnímána jen jako pohodová a nenáročná, mnohdy přeplácená. Konkurenční nevraživost mezi menšími a většími rybami v grafickém rybníčku způsobuje ještě větší zmatek v očích nefundovaných vnějších pozorovatelů a celý guláš završují designérské portály nabízející loga již od pár korun. V tomto článku se pokusím popsat některé aspekty cenotvorby, vnímání grafického designu veřejností a trochu píchnout do žabince designérských portálů.

 

„On za tuhle hovadinu dostane 315 tisíc, to bych dokázal taky…“

Největším problémem při pochopení ceny a vůbec tvůrčího procesu bývá to, že lidi jsou stádo, které tvoří své názory rychleji, než Usain Bolt doběhne na záchod. Krásným příkladem budiž propírané nové logo pro město Liberec, za které dostal pan Zámiš 315 tisíc korun. Svůj pohled na logo jsem popsal v tomto článku, ale pokud jde o odvedenou práci, tak je cena naprosto v pořádku a troufnu si tvrdit, že mohla být i vyšší.

Takový grafický mudla se podívá na zmíněné logo a řekne si: „Nápis Liberec a před ním jen nějaký divný znak z Linuxu, si dělaj prdel, bych to klidně zvládnul za stovku, a navíc za pět minut…“

A právě zde je kámen úrazu, vidí cenu, vidí logo a víc nepátrá, nezajímá se. Pak mu v hlavě mezi logem a cenou bliká červené rovnítko a zlo se šíří od jednoho sídlištního vchodu ke druhému.

Ovšem mezi cenou a finálním logem stojí mnohaleté zkušenosti, renomé, seznámení se s projektem, tvůrčí proces navrhování, skicování, tvorba vizuálního stylu, vizualizace billboardů, hlavičkových papírů, vizitek, grafické manuály, exportované soubory, tiskoviny, bannery pro sociální sítě a další online komunikaci, návrhy reklamních předmětů, spolupráce na zavedení designu do praxe, asistence při dolaďování konkrétních výstupů, samotná prezentace loga a vizuálu, náklady na softwarové licence a mnoho dalších věcí, na které běžný pozorovatel mnohdy zapomene nebo o nich ani neví.

Výsledný produkt se nemusí vždy nutně líbit každému, důležité je ovšem to, aby splnil požadavky zadavatele a přinesl kýžený efekt. V případě Liberce to je ucelená vizuální komunikace, moderní a funkční výstupy, jasný manuál k používání loga a dalších grafických prvků jak směrem k občanům, tak k turistům anebo investorům.

Pro milovníky časopisů o automobilech to shrnu takto: město si koupilo auto v plné výbavě za rozumnou cenu, jejíž karoserie se nemusí zamlouvat každému, ale svezení je parádní a co je potřeba, to uveze. Pak už nikdo nezpochybní cenu 315 000 Kč, takové vozidlo je přece vlastně super a svému majiteli dobře slouží.

 

Domluvení ceny za práci – nekonečný evergreen každého grafika a zadavatele

Existuje mnoho postupů, jak sofistikovaně tvořit cenu za grafické práce. Často se diametrálně odlišují pohledy zadavatele a tvůrce. Z pohledu zadavatele je v Čechách nejoblíbenější tzv. způsob: „Chci to hned, ale pokud možno zadarmo.“

Grafik mívá představu o ceně za grafické práce lepší, nejspíš proto, že se tím živí. Je tedy v drobné výhodě oproti majiteli například stavební firmy, která mění své logo navržené zakladatelem poprvé za 20 let.

Majitel naší imaginární firmy má ovšem jasnou představu o tom, jak by mělo vypadat, vlastně ho měnit ani nechce. Jeho konkurence má ale logo nové, takže si sedne doma k malování a udělá kolečko, v něm domeček na jeden tah a posílá grafikovi s tím, že takhle nějak to bude stačit a že není potřeba nic víc, jen drobné doladění.

Pak přichází boj grafika za to, aby mu zadavatel nechal volnější ruce při tvorbě, jelikož má opravdu lepší přehled o tom, co je ještě design a co už grafický odpad. Proces správného zadávání zakázek je mnohdy ještě náročnější než samotná tvorba ceny a úzce s jejím nastavením souvisí, ale to je na jiný, minimálně stejně dlouhý, článek.

Nic naplat, jsou tu i grafici, kteří plodí výhradně grafický odpad a tím zaplevelují ostatním kolegům argumentační prostor. A stále jsou tu majitelé, kteří budou přesvědčeni, že ví všechno nejlépe a za logo platit více než pětistovku není nutné. A kapitolou samou pro sebe jsou youtubeři, kteří chtějí loga a jiné věci, ale nechápou, za co mají platit, když stačí zmínit jméno grafika na svém kanále s pár stovkami followerů s věkovým průměrem 12 let.

 

Kolik za to a vlastně za co?

Každý grafik má jisté náklady spojené s jeho profesí. Jde o licence za grafické programy, kvalitní hardware, publikace, školení, konference, elektřinu, dopravu atd. Opravdu nemluvím o amatérských graficích, kteří mají načerno stažené programy, nemají prokazatelné zkušenosti nebo definované postupy a mohou tak cenu za svou tvorbu snížit na úroveň příspěvku žebrajícímu nevonícímu spoluobčanovi.

Je nutné brát ohled na zkušenosti, reference a renomé. Cena za grafické práce bývá zpravidla nižší u freelancerů než u agentur, ale jde čistě o jejich subjektivní nastavení a tento rozdíl se rychle vytrácí. Agentura má sice více zaměstnanců, ale lidský kapitál na více zakázek, freelancer je naproti tomu sám, a jeho časový kapitál je pouze jeho osobní, tudíž na to musí myslet a cenu přizpůsobit.

 

Cena se tvoří dvěma základními způsoby a jejich kombinací:

První je hodinová sazba, tu lze nastavit dle požadovaného přijmu za měsíc a vydělením počtem pracovních dní a hodin. Například chci mít příjem 30 tisíc, hodinovou sazbu si nastavím 187,50 Kč, přičtu rozložené náklady na software, nájem, dopravu a další věci. Přidám náklady na případný výpadek z důvodu nemoci nebo jiné disfunkce tak, abych měl i toto plonkové období pokryté. Zhodnotím své dosavadní zkušenosti a pokud nechci pracovat 8 hodin denně, tak zvýším cenu, abych tuto ztrátu kompenzoval. O grafice a realizacích grafik přemýšlí velmi často i ve spánku, takže si rozumně přisadím i tento častý jev.

Výsledná cena se pak může pohybovat v rozmezí 350 až 1500 Kč za hodinu, mnohdy i více. Řekl bych, že pro již zavedeného grafika se slušným portfoliem není problém požadovat 700 Kč za hodinu. Je pak jasné, že je to hodina velmi produktivní a výsledek stojí za to. Začínající grafik může klidně startovat na 350 Kč, některé věci mu mohou zabrat více času a cena je pak vcelku rozumná.

 

Druhý způsob je celková cena za ucelenou dokončenou práci, například za logo, vizuální styl apod. Tady jde o nastavení srozumitelné nabídky pro klienty, kteří jsou zvyklí kupovat produkt a nikoliv službu. Setkat se můžeme s celou řadou směšných i férových cen napříč českým internetem. Z mého pohledu je dobré k logu vždy vytvářet alespoň základní grafický manuál (definice barevnosti, písma, správného a špatného použití, ochranné zóny), cena by pak neměla být nižší než 5000 Kč. Je pak na každém grafikovi, aby posoudil cenu individuálně, například zdali vytvoří více než jeden návrh, kolik času tomu hodlá věnovat, jestli tam je i potenciál k rozšíření spolupráce apod. Cena se pak úměrně zvyšuje dle náročnosti projektu a dosahu finální aplikace.

Na logo navazuje korporátní identita a vizuální styl, ten je mnohdy důležitější než samotné logo a bývá hlavním bodem zakázky. Jelikož jde o velmi komplikovanou tématiku, je logicky cena mnohem vyšší a často tvořena na míru dle finálního rozsahu celé zakázky.

Pokaždé platí, že je nutné mít jasně stanovené postupy při tvorbě na obou stranách. To lze ošetřit smluvně, zde je pak vše jasně definováno, včetně případných přesčasů, dodacích termínů, nutné asistence ze strany zadavatele apod. Nebo postupným krokováním zakázky a zálohami. Zde je to více nebezpečné, ale vyvarujete se neplatícímu zákazníkovi již ze začátku nebo získáte alespoň něco.

 

Ukaž mi to na něčem a budeš za vodou

Další věcí, která zvyšuje cenu, zájem a potenciální úspěšnost vašeho návrhu, je schopnost své práce přehledně a poutavě prezentovat a prodat se. Na toto téma jsem vedl vcelku plodnou diskuzi s odborníkem na slovo vzatým.

Pan Simon Anfilov je uznávaným designérem a zkušeným matadorem na poli grafického designu, sám sebe nazývá doktorem logologie a nutno uznat, že jeho portfolio je toho důkazem. I díky tomu k němu vzhlíží mnoho začínajících grafiků.

Nedávno spustil svůj nový projekt grafikzavodou.cz, kde chce začínajícím a nedoceněným grafikům pomoci s jejich prezentačními a prodejními schopnostmi. Samozřejmě výměnou za jejich email. Na stránky a úvodní video se určitě podívejte a udělejte si obrázek sami.

Já jsem z toho měl trochu neurčitý dojem a s panem Anfilovem na toto téma rozvedl diskuzi. Byla plodná a rozhodně si ji přečtěte, jelikož krásně navazuje na problematiku designérských portálů účelně snižujících cenu grafiky na dřeň.

 

Já: Proč jste ten předchozí příspěvek smazal? Ne všechny poznámky byly nutně mimo…

Simon Anfilov: Já ho nesmazal… Nevím, kdo ho smazal. Ptal jsem se správce…

Já: Aha, tak to potom chápu. Stát se to může.

Simon Anfilov: Že by cenzura?

Já: To nevím, každopádně stejně platí, co jsem psal prve – z projektu není patrný cíl, výsledek, resp. forma, která mě má někam dovést. Působí to jako – dej email a staneš se nepřemožitelným. Kdy, jak, co, tam není bohužel k nalezení. Plus by mě zajímala Vaše motivace, v době silné konkurence je tohle skoro jako rozhazování peněz/zkušeností, tedy pokud to nemáte v plánu monetizovat, což by mi zase vadilo, že není jasně řečeno…

Simon Anfilov: Motivace je velká. Je to trošku mazaný. Když pomůžu kolegům (ať už radou, seminářem, placeným kurzem), aby se zlepšila kvalita jejich prodeje, tak pomůžu taky sobě. Když se zvedne voda v řece, jdou nahoru všichni, co jsou na hladině. Dejte email a přečtěte si článek Grafik je king… To je o nepřemožitelnosti, ale i pokoře…

Já: Jo, argumentujete hezky a je vidět, že máte co nabídnout. Ovšem je jasné, že je to trochu klička, voda se zvedne, všichni včetně mě budou lepší, budou mít více peněz. Ono by to ale v důsledku znamenalo, že se nic nezmění. Pouze se vše celkově zvedne a vy budete stále o parník před těmi, co se budou lopotit na hladině. Nerad bych zpochybňoval Vaše pohnutky, ale ať už rada či seminář vždy povedou k tomu, aby si zaplatili placený kurz. Třeba mě vyvedete z omylu, možná jsem se hůř vyspal a snažím se jen černit, to nevím. A nutno říct, že je to v pořádku, každý si musí zhodnotit sám, jakou cestu zvolí a pokud si chce platit za rady odborníka, který je zároveň jeho konkurentem. Email Vám nedám, možná jindy u jiného projektu, tady nejsem cílovka, ale rozumím, že při sledování této skupiny je tento postup nabíledni. 

Simon Anfilov: Rozhodně to není klička. Ceny na našem trhu oproti zahraničí jsou hodně nízko. Přitom kvalita tady je. Hodně poctivých a slušných grafiků má jeden velký problém. Neumějí se prodat. Neumějí prodávat svoji práci. Ceny se zvednout musej. Jestli tomu pomůžu já, čas nebo jiný projekt – to už je jedno. Flow…

Já: To, že v porovnání se zahraničím, jsou ceny u nás za grafický design plošně velmi žalostné, je absolutní pravda. Vyčnívá tu sice několik subjektů, ale obecně bída. Na druhou stranu nebýt toho subjektivního vývoje, člověk by si kolikrát neuměl vážit své práce v poměru k její kvalitě. Vy sám jsem napsal, že znát to, co dnes, jste za vodou. Ale bez toho vývoje byste nebyl tam, kde jste. Debata na dlouhé hodiny. Ať se Vám daří…

Simon Anfilov: Není to tak úplně pravda. Zkušenost v oboru, tvorbě, portfolio je jedna věc. Ale prodejní zkušenosti je věc, která se dá ovládnout hned. Jako program. Víte, co je problém? Že většinou proti nám stojí obchodníci, kteří se tím živí… Znám hrozně moc strašně talentovaných kolegů, kteří se zkrátka neumějí prodat…

Já: Které obchodníky myslíte? Teď opravdu nevím. Třeba agentury? Prodejní zkušenosti se také nedají získat lusknutím prstu, možná je tam snadnější vedení ke správnému postupu a talent nemusí být nutně důležitým faktorem, ale i tak je to o konfrontaci a zkušenostech. Jestli je pak budete předávat dál, jak poznáte, komu je předat, jak vyfiltrujete ty grafiky, kteří jsou kvalitní od těch, kteří kvalitní nejsou? Protože operovat s tím, že znáte spoustu strašně moc talentovaných kolegů, lze, ale Váš projekt je přece pro všechny a paradoxně můžete docílit toho, že tito talentovaní grafici stejně o zakázky přijdou na úkor těch, kteří dostanou ten prodejní „feel“ pod kontrolu rychleji, i když jejich grafická práce bude stát za prd. Prostě bych rád ukázal i reálné a teoretické nedostatky, možná důsledky Vašeho projektu. Na druhou stranu smekám a obdivuji to, minimálně maté můj palec nahoru za ten příběh v pozadí, který Vás k tomu vedl a který určitě někomu opravdu talentovanému může pomoci.

Simon Anfilov: Díky Ondro. Já jsem si jist, že co vznikne pomůže plošně i konkrétně…

 

Není to skvělé? Můžeme o klienty soutěžit!

Nakonec jsem byl rád za jeho poslední slova, že chce grafikům pomoci plošně i konkrétně. Víte, je to opravdu těžký úkol, zvlášť nyní, kdy se stále více prosazují portály jako topdesigner.cz nebo designturnaj.cz, které představují lákavé místo pro zadavatele, ale už o něco horší místo pro grafiky, jelikož plošně snižují cenu za grafickou práci a tím škodí i konkrétním jednotlivcům. No a je s podivem, že právě pan Anfilov provozuje portál designturnaj.cz, který přispívá k plošnému snižování ceny za grafiku.

Proč?

Představte si, že máte chuť na pizzu, nevíte sice jaký druh, ale určitě něco pálivého bez žampionů, hodláte investovat 65 korun, pošlete poptávku na portál a čekáte. Přihlásí se Vám několik restaurací, některé vyloženě špatné a jiné vcelku dobré. Každá z nich Vám pošle pizzu, kterou by Vám nabídli, vy je všechny ochutnáte a zaplatíte jenom tu pizzu, která vám chutnala nejvíce, možná zbude nějaký peníz i pro druhou a třetí nejchutnější, ale stejně víc jak 65 korun nedáte. Krásné, že.

Přesně takto fungují tyto portály a grafiky staví do pozice výrobců pizzy, kteří čekají, jak to dopadne.

Určitě jsou zde i obhájci tohoto systému. Můžete zde získávat zkušenosti, reference, zadavatel neutratí mnoho, protože se i na ty malé částky nakonec někdo ozve, zúčastnit se může každý a je to jeho dobrovolná volba. Ano, ale rozhodně tím nepomáhám zvyšovat cenu plošně natož konkrétně.

Na těchto portálech hrozí, že z nedostatku zájmu a profesionality zvítězí i opravdu nekvalitní nebo kradená loga. A pokud se tlak zvýší, zadavatelé budou upřednostňovat tuto formu, a nikoliv přímé oslovení, profesionální grafici budou muset na tyto podmínky přistupovat a ceny půjdou nahoru jen ve velmi vlhkých snech doktora Mráčka.

 

Není soutěž jako soutěž

Soutěže jsou tu s námi odjakživa. Výtvarné, architektonické i designérské. Často jsou hybnou silou umělců a místem pro plodnou konfrontaci a nasávání inspirace. Avšak všeho s mírou nebo minimálně se správným nastavením. Obecně platí, že grafiků běhá po světě hodně, mnohem více jsou v přesile ti špatní. Je proto důležité správně vybírat – podle referencí, podle jeho zkušeností, případně doporučení.

Pokud oslovujeme grafika napřímo, můžeme předat naprosto přesně své požadavky a zjistit, jestli si spolu rozumíme, máme společnou vizi a naše představy směřují ke zdárné realizaci. Přirovnal bych to ke vztahu architekta a klienta, musí se vzájemně respektovat a poznat, je to často na delší běh, ale výsledek pak stojí za to.

Někdy je naše potřeba opačná a nemáme jasnou představu o tom, co chceme, nebo nemáme dostatečné oprávnění pro rozhodnutí a je potřeba jít jinou cestou, pak je vhodné uspořádat výběrové řízení nebo soutěž. Mají své mouchy a nemusí být vždy tak transparentní, ale mohou být velmi profesionální a výsledky pak stojí za to.

Grafický design je specifický v tom, že když vytvoříte logo a pošlete ho do soutěže, už ho jinde neudáte. Stojí to dost úsilí a času, výsledek je nejistý a je ke zvážení, jestli vám to za to stojí. Je nutné si uvědomit, že je to poměrně dlouhý proces s nejistým výsledkem. Proto by soutěže měly zohledňovat grafikovu investici ve výsledné výhře nebo prestiži samotné soutěže. Pak budou spokojeni i zadavatelé a ceny mohou jít nahoru plošně i konkrétně.

Co myslíte? Podporujete designové portály nebo soutěže obecně? Tvoříte cenu za grafické práce jinak? Klidně se vyjádřete a do komentáře dejte linky.

 

Koneckonců, jsem jen ryba v brčálu grafického designu a žádný učený z nebe nespadl, že jo.

 

Díky za přečtení.